POVRCHOVÉ JEVY PŘI TĚŽBĚ

Typickým projevem hlubinného dobývání uhelných ložisek jsou deformace zemského povrchu nad vytěženými plochami. V krajním případě může docházet k destrukci staveb. Velikost a rozsah povrchových změn je přímo úměrná mocnosti slojí, odrubané ploše a intenzitě dobývacích prací. Závisí také na horninovém složení a dalších okolnostech.
Například na Ostravsku byly zaznamenány poklesy až o 20 metrů. Například Slezskoostravský hrad poklesl od zahájení těžby do současnosti o 14 metrů.
V karvinské oblasti, kdebyly dobývány mohutné sloje, jde o ještě výraznější poklesy, místně až o více než 40 metrů. Celkový pokles kostela sv. Petra z Alkantary poblíž bývalého Dolu Gabriela činí 33 metrů.
Změny na povrchu nekončí s ukončením dobývacích prací, ale po určitou dobu doznívají. Změny vyvolané těžbou, včetně jejich doznívání, je do značné míry možno předvídat na základě výpočtů vycházejících z metody Budryk-Knothe.

Povrchové škody způsobené poklesy mají mnoho podob

• poškození staveb
• škody na dopravních a inženýrských sítích
• ovlivnění vodních toků a rybníků
• úbytek a ztráta vody ze studní

Těžba a obce

Dobývání uhlí provází pověst ničitele obcí v těžební oblasti. Na rozdíl od minulosti je však dnes stanovení vzájemného soužití otázkou kompromisu. Podmínky těžby jsou podloženy řádnými smlouvami mezi dotčenými městy nebo obcemi a těžební společností. Kromě toho se představitelé vedení jednotlivých dolů pravidelně scházejí jak se zástupci měst a obcí, tak se zástupci občanských iniciativ, aby společně řešili aktuální problémy.

Těžba uhlí má neoddiskutovatelné následky, které jsou patrné především v poškození krajiny. Tyto důlní škody jsou řešeny na základě platných právních předpisů a ročně je ze strany OKD, a.s., vynaloženo několik desítek milionů korun na finanční vypořádání těchto škod.